Pro ty, kdo neznají toto plemeno, nabízíme více informací:

Když vám prozradíme, že toto starobylé středohor­noněmecké slovo je totožné s výrazem „hofwart“, používaným později alternativně. „Der Hof“ znamená dvůr, dvorec, statek, „warten“ pak čekat, ale také hlídat, střežit, opatrovat. I když zmínky o hovawartech či hofwartech se vyskytuji už ve středo­věkých německých památkách a písních od 13. století, nelze z toho automaticky usuzovat, že v té době už toto plemeno existovalo.

Hofwarti byli psy sedláků, kterým střežili především osamělé dvory a dvorce. Zajisté to byli psi silní a zdraví, schopní nejen uhlídat pánův majetek proti lidským vetřelcům, ale i proti velkým a nebezpečným dravcům. Naopak, k domácím lidem, jejich dětem i zvířatům museli být milí a trpěliví. Přes zmíněné skutečnosti zdaleka nelze dnešního hovawarta považovat za staré či původní plemeno.

V Německu sehrála obdobnou roli rytina slavného Albrechta Dürera "Rytíř, smrt a ďábel" z roku 1513. Známý kynolog B. König a po něm jeho syn F. König se rozhodli, že vytvoří psa, který by se zjevem po­dobal psu na staré rytině, s vlastnostmi, jaké literatura po staletí hova­wartovi připisuje. Šlechtění zahájili s několika sedláckými psy. Od samého počátku však byla přikřižována ještě další zdaleka ne jen ryze německá plemena: gordonsetr (po nich je dodnes zachováno zbarvení black and tan), maďarští kuvaszi, velcí švýcarští psi salašničtí, leonbergři, novofundlandští psi a ovšem za účelem zlepšení povahy a tím i větší využitelnosti v praxi i němečti ovčáci.

König se od počátku řídil heslem "krása a výkon", nevěnoval se tedy jen šlechtění exteriéru, ale ve stejné míře i povahovým vlastnostem nově vznikajícího plemene. Toužil vytvořit moderního všestranného pracovního psa, který by se dal používat k hlídáni a k ochraně, ale ta­ké ke služebním účelům, jako pes slepecký a záchranářský. A je nut­no přiznat, že se mu to podařilo. Teprve v roce 1964 byl hovawart oficiálně uznán FCI.

I když dnešní hovawarti jsou bezesporu pohledná zvířata, na nichž zálibně spočine oko každého milovníka psů, nejcennější je na nich povaha. Jsou to klidní, vyrovnaní psi, kteří však v případě potřeby dokážou tvrdě zasáhnout. Hlídáni, které mají v názvu, je jim vrozené. Nemá sebemenší sklon k potulkám, věrné se drží svého domu či - na cestách - své ro­diny. Hovawart má vynikající čich, ale lovecká vášeň je u něho potla­čena vlivem jeho vztahu k pánovi, jeho „rozumem“ a přizpůsobivosti.

Pro hovawarta je za všech okolností nejdůležitější jeho rodina, výtečně se chová k domácím zvířatům a především k dětem.

Hovawart je pracovní pes, který chce a potřebuje zaměstnání. Z práce má vyloženou radost a radostná je s ním možnost pracovat. Hovawarti jsou neobyčejně citliví a vnímaví psí. Velmi snadno se ovlá­dají, dokáže je zvládnout i začátečník, který má rád lidi a přírodu, jinak je lze poměrně snadno zkazit. Vadí jím i příkré slovo, fyzické tresty vů­bec nepřicházejí v úvahu, potlačují jejích sebevědomí a narušují vzá­jemný vztah.

Hovawarti jsou schopní i normálního služebního výcviku, ale nemůžeme zde dogmaticky postupovat podle metody, osvědčující se u ně­meckých ovčáků. Týká se to především obrany. Zásadní chybou u té­to disciplíny by bylo snažít se vzbudit u psa agresivitu násilím, např. i bičem. Hovawart zasáhne v ob­raně jednou dvakrát, předvede tedy, že to dokáže, ale nikoliv v emoci­onálním afektu či jen tak, pro zábavu. Je jiný. Zasahuje v obraně, když je to nutné.

Hovawarti jsou plemenem velmi tvrdým, otužilým a nenáročným. Vů­bec jim nevadí celoroční pobyt venku, naopak, spíše prospívá. Ani pé­če o srst není náročná, postačí dvakrát týdně ji důkladně vykartáčovat a odstranit starou srst.

Již jsme se zmínili o potřebě chránit svěřené území a majetek a je tudíž logické, že toto plemeno je vhodné především pro chov a držení v rodinných domcích se zahradou. Výtečně se hodí pro výkon strážní služby v nejrůznějších objektech. Pro chov v bytě ho nelze zcela doporučit, i když výjimky jsou jistě možné.

Dnešní doba s módou a snad i reálnou potřebou velkých a „nebezpečných“ psů, které řada úspěšných soukromých podnikatelů považuje za záruku bezpečnosti svého majetku i své osoby, hovawarta zatím plně nedoceňuje. Málokdo si uvědomuje, té lepší služby než agresivní, ne­zvladatelné a nevypočitatelné zvíře může poskytnout zdánlivě klidný, ale neúplatný a naprosto spolehlivý hovawart. Zbytečně neštěká, zby­tečně nekouše, ovšem v případě skutečného ohrožení se nezalekne ničeho a nikoho. Požaduje za to málo: být právoplatným členem rodi­ny, kterou má na starost.